Tma – místo, ze kterého se rodí Světlo

Dnešní den je z mnoha důvodů výjimečný. Sešlo se více okolností, které stojí za zmínku.

Je 4. prosince a tedy svátek sv. Barbory. Čas nařezat větvičky!
Co by mohlo být větším zázrakem a symbolem naděje, než něžné kvítky, které rozkvetou uprostřed zimy? Jestliže tedy mají ty správné podmínky – teplo a trochu vláhy. To potom hned černé, zdánlivě neživé větvičky naplno projeví svůj potenciál.

Možná podobně jako my, lidé. Když si zajistíme ty správné podmínky (teplo lásky, a vláhu vědomí), také se budíme, třeba uprostřed zimy, rozkvétáme, a můžeme obdarovat spící a mrazivý svět kolem krásou a nadějí.

Na dnešní ráno také připadl nov, navíc doprovázený zatměním Slunce. Hluboká, velmi hluboká tma. Světlo se odvrátilo, je pryč. Nic a nikdo nám dnes neposvítí… ALE!
Věděli jste, že zrovna dnes máme šanci vidět tu nejjasnější kometu roku? Měsíc, který nám běžně svítil, se odvrátil. Slunce je zakryté – a hned přilétá Světlo nové. Kometa před Vánoci – ten příběh přece všichni známe. Kdo z nás si dovolí jej prožít znovu?

A na závěr jeden citát z wikipedie. Jak krásně kopíruje hluboké poznání nitra: vždy je v nás aspoň malý, malinkatý kousek světla.

Absolutní tma podle dnešního stavu vědy neexistuje, vždy je možné prokázat malé množství světla, i když není lidským okem viditelné. Přesně je tedy tmu možné popsat jako minimální množství světla.

Tip

Kamarádíte se s tmou? Já ano.
Mám ji moc ráda. Vnímám ji jako takovou měkkou, tajemnou a konejšivou náruč. Ráda chodím po tmě. Miluju ten pocit, když se rozkoukám a vnímám najednou svět jinak. V jiném světle. I zvuky jsou jiné… Noc a tma přináší jinou kvalitu vnímání. Takovou tykadlovitější 😉

Někdy, když jdu večer domů nebo ven, schválně si nerozsvěcím. Cesta, kterou za světla už pomalu ani nevnímám, se najednou stává dobrodružstvím.
Schody jako by byly na jiném místě, opatrně je osahávám nohama. Kde že je ta zeď? Byla vždycky přesně tady, ne? Ruka, neviditelná, se natahuje do tmy. Juj, úplně jinde, než jsem čekala! 😀 A támhle – to malé, neznatelné světlo, to je vchod. Už můžu jít rovnou, je vyhráno!

A po každém takovémhle „tréninku“ jsem tak ráda za to, kolik mám v životě světla! 🙂

---