A co jsem čekala?

Tak přesně tohle mě vždycky napadne, když mě realita stáhne z mých snových obláčků. Já sním moc ráda. Znáte to, princ na bílém koni, domeček se zahrádkou, a veškerým zázemím, patřičně ohodnocená práce, která je spíš zábavou, spousta času na všechno, co si přeju udělat.

Stačí maličkost, a rozvine se příběh, v deseti různých variantách. Prožívám jej, vnitřně zkoumám, vedu dialogy, činím závěry. Někdy dokonce mluvím nahlas – a jsem za totálního blázna 😉 Už jsem si prožila nespočet variací svých životů, minulých, budoucích i přítomných.

Vždycky, když takhle dopadnu a probudím se, říkám si, kde se asi tyhle sny berou? Jsou to jen plané chiméry, mámení a pokušení snadného života bez překážek – nebo je to odraz naší duše, toho, že ona ví a umí si představit svět, který je naplněný vnitřním uspokojením a láskou? Kde není bolest, zklamání, očekávání – jen tvůrčí potenciál, který je realizován?

Taky je možné, že si tím moje duše odžívá to, co nepotřebuje mít tak úplně „natvrdo“. Vžije se do představy – jo, aha, takhle to chutná, když… Znovu a znovu tím aktivuje minulé prožitky, naplňuje se jimi, až jednoho dne – možná už je nasycena a nepotřebuje tento prožitek ochutnávat znovu. Příběh se uzavře, ukončí a jdeme dál.

Myslím, že to nasycení závisí na tom, jak často a jestli jsme schopni k těm potřebám kráčet i v té hutné hmotě, do které vždycky po probuzení spadneme. Ono to v ní nejde tak rychle (díkybohu za to!), a taky se často ukáže, že představa je úplně jiná, než skutečnost. Ale přesto – tím, že činíme kroky, jsme spojeni s našimi nejniternějšími tužbami a zároveň zemskou tvůrčí energií, s jejími možnostmi i tempem, tím se sami stáváme tvůrci. Byť zatím ne duhových jednorožců. 😉

Tip

Snílci a vnímaví lidé to mnohdy nemají v pragmatickém světě úplně jednoduché – a jejich velkým úkolem je přijmout realitu tak, jak ji tady na Zemi žijeme.

Schopnost představivosti a prožívání toho, co se nestalo je ale možné využít i prakticky 😉
Prožitkem aktivujeme to, co nám do života přichází a tak ladíme-li se na to, jak se chceme cítit, měníme tím i náš vlastní život.

A ještě jednu techniku mám ráda, když se rozhoduju mezi dvěma variantami – v naladění si je „prožiju dopředu“. Lze to spojit i fyzickými kroky – jakpak se cítím, za měsíc, rok, deset let, když se rozhodnu takto?

Už mnohokrát mi toto bylo velkou pomůckou.

---