Rozhodnutí

Rozhodnutí je čin, který vždy vychází pouze z naší vůle – nejde to jinak.
Kořen slova rozhodnutí jde až do významu „spojit, být spjat“. Rozhodnutím si vybíráme to, s čím se spojit chceme. Mimochodem, ze stejného kořene (indoevropského ghedh-/ghodh-) pochází i označení „dobré“ v některých jazycích – good, gut. Spojujeme se s tím, co pokládáme za dobré, co se nám líbí, čemu „hovíme“, co pro nás má nějakou hodnotu.

Kdybychom ovšem museli stále znovu rozhodovat o každém sebemenším kroku, daleko bychom se nedostali. Představte si to – šestnáctkrát za minutu se rozhodnout, jestli se nadechnu, při chůzi pokaždé znovu rozhodovat, kterou nohu dám dopředu a které svaly zapojím, každý den se znovu rozhodovat, jak se učešeme, čím se umyjeme, atd.

Proto nám život věnoval něco, čemu já říkám „autopilot“. Jednou se rozhodneme, a pak už jedeme ve vyjetých kolejích. Nepřemýšlíme a nevyhodnocujeme znovu. Je to móóc užitečný nástroj, který nám umožní věnovat energii i jiným věcem. Kámen úrazu je ale v tom, že pak mnohdy zapomeneme, že vždy záleží na našem rozhodnutí. Automaticky se řídíme tím, co pro nás bylo kdysi z nějakého důvodu výhodné, s čím jsme ladili.

Teď nás to možná obtěžuje, přináší to víc trablů než užitku. A my (zase automaticky?) hledáme viníky venku. A zapomínáme znovu použít jeden ze svých nejmocnějších nástrojů – rozhodnutí.

Tip

Vždycky, když mám pocit, že něco musím, zkouším to „musím“ nahradit slovem „chci“. Případně „můžu“. A pak to nechávám chvíli pracovat.

Při „chci“ většinou zjistím, že „musím“ je mezikrok k něčemu, co si přeju. A tak můžu prozkoumat, jestli to opravdu ještě chci, nebo je to „autopilot“. Případně, jestli to jde udělat jinak a dosáhnout výsledku jinou cestou.

Slovo „můžu“ odlehčuje to tvrdé chci, a připomíná nám, že život je o naší volbě, našem rozhodnutí. Můžu – ale nemusím. Obě volby mají nějaký důsledek, obě mohou znamenat x různých cest k cíli – tomu, co si přeju.

A nakonec, má pravdu to úsloví, které říká, že „musíme jenom umřít“ 😉

---