Každý den mám aspoň kousek naděje

Je první prosinec. Advent začal už před pár dny, ale teprve dnes přichází ve velkém ke slovu adventní kalendáře. Možná proto, že Štědrý den je pevný svátek, kdežto advent sám o sobě pohyblivý, museli bychom tedy každý rok adventní kalendáře upravovat – a na těch 24 políček jsme všichni už tak nějak zvyklí 😉 Krátí a zpříjemňují, hlavně dětem, dobu čekání. 

Ale možná to lze vnímat i jinak. Možná nás ten náš kalendář může, krůček po krůčku, provázet nejtmavším obdobím roku. Připravovat nás na příchod toho, v co v této nejtemnější době roku vkládáme největší naději – Světla v nás.  Můžeme se každý den zastavit, a tu naději si připomenout. 

Já letos dostala nádherný perníčkový kalendář od svých blízkých. Rozložený na talíři mi tu pěkně voní. Vím, že jsou ty perníčky sladké a trochu kořeněné. Stejně jako vztahy s těmi, na kterých mi záleží. Stejně jako život sám.
Každý den, který si uzobnu jeden kousek, si vzpomenu na lásku a péči, se kterou pro mě byl kalendář dělaný – připravit těsto, vyválet, vykrájet, upéct, a potom nazdobit. Zabalit do krabice s nádhernou mašlí. Těšit se při pomyšlení na radost, kterou způsobí. 

A víte co? Prý se první verze mého kalendáře spálila. A přesto jsem ho dostala. Přesto, že se dílo nepodařilo, někde hluboko se našla vůle udělat ho znovu. Jít dál, nevzdat to, překonat těžkosti.  I to je pro mě Naděje. 

Tip

Co je pro vás teď, v téhle době, symbolem naděje?
Máte nějakou takovou drobnost, která vám dokáže připomenout plamínky naděje uvnitř vás samých?
Určitě se něco takového najde. Něco, co je pro vás ve vašem životě cenné, co vás dokáže posílit, když vás přepadne beznaděj. Něco, čeho se můžete dotknout, prostřednictvím čeho se můžete spojit s tím, co je vám drahé.
Krůček po krůčku, den za dnem si můžeme připamatovávat ten vnitřní pocit, že kvůli tomuto to ještě stojí za to aspoň jednou zkusit. Nevíme, co bude zítra.
Ale dnes, teď, tady, naději pocítit umíme. A to se počítá.

---