Do neznáma

Zase se vydávám do neznáma,
tentokrát ale nejdu sama.
V důvěře kráčím černou tmou,
netuším, co je přede mnou.

Naděje, láska, neochvějná síla
do srdce se mi z Duše vlila.
Nevím, kam kráčím a nevím proč,
vnímám ten lidský kolotoč.

Zmizela jistota i všechny plány,
v mnohém teď poradit si musíme my sami.
Cesty se úží, staré zvyky mizí,
co bylo blízké, najednou je cizí.

V chaosu protichůdných informací,
kéž se nám lidskost nepoztrácí.
Ať místo proti jdeme spíše spolu,
strachem se nenecháme stáhnout dolů.

Až přejde bouře a ohlédnem se zpět,
kéž můžeme se nestydět,
s vědomím, že jsme učinili
vše, na co stačily nám naše síly.