Píšu. A píšu ráda.
Doufám, že mě budete stejně rádi číst.
A snad vás i trochu inspiruju k zamyšlení.
Je to můj způsob, jak přispět k tomu, aby byl svět o něco málo lepší..
Bod zlomu. Už pár let cítím jeho velkou sílu. Ale letos mě tedy doslova „sejmul“. Slunovratem skončila má veškerá aktivita. Nemohla jsem nic. Naplnit plány, udělat tohle ani ono, dodržet předsevzetí… Můj život se zredukoval na to nejnezbytnější – chodit do práce a pak jen být – odpočívat, vnímat, nabírat sil. A tak je to vlastně přirozené. Z původně...
Den přes Slunovratem únava dostupuje vrcholu. Je to snad taková zkouška - vytrváme na naší cestě, když víme, že změna už je na dosah?
Všem potenciálním dárcům a obdarovaným přeju, ať se tato symbolická připomínka štědrosti letos opravdu uskuteční v radosti a lehkosti ;)
Každodenní procházka je takovým mým ranním rituálem. Trochu vynuceným, protože mám hafana, a tak ven prostě musím. Ať se mi chce nebo nechce, za každého počasí, každý den bez výjimky.
Korunu neseš, tíhu králů, moudrost a hrdost, Světlo Grálu. V nelehkých dobách tahle zem budiž záštitou lidem všem. Věncem hor chráněná, milovaná, dědictví předků, ducha Brána.
Dnes není báseň... Dnes je to o písni každého z nás. Jedinečné. Té, kterou jsme se rozhodli tvořit.
Proč je ta základní otázka, která nás vede ke kořenu. Proč znamená, že se pídíme po příčině. Po počátku všech věcí. A taky po motivu, záměru.
Dnes je svátek svaté Lucie. A jistě všichni znáte to přísloví "Lucie, noci upije." Dříve, podle juliánského kalendáře, připadal svátek sv. Lucie právě na slunovrat - to už dnes neplatí, a tak se k úsloví zároveň dodává "ale dne nepřidá."
