Dárky

Včera jsme se synovcem počítali, kolik ještě zbývá do Vánoc. Vyšlo nám pět. To už jsou tedy Vánoce i Štědrý den za dveřmi. A mnoha lidem se na mysl vkrádá otázka – už jsem na Vánoce připraven? Mám nachystáno to, co jsem mít nachystáno chtěl – a hlavně – mám dárky?

U nás v rodině už jsme se dávno shodli, že téma dárků nebudeme „hrotit“. Nechceme se stresovat tím, jestli „něco seženeme“, a jestli je to „dost“. Stačí maličkosti, to, co nám zrovna přijde do cesty a zároveň víme, že to toho druhého potěší.

Mně se letos nenásilně povedl takový ideál – dárky se mi postupně střádaly už od léta – takže tu na rozdání čeká svatojánský olej, ořechovice, něco sušených bylinek, podzimní domácí jablečný ocet, zavařené václavky.
K tomu pár drobností, které jsem příležitostně pořídila, když mi padly do oka. A jeden dražší dárek se mi letos povedlo „vyswapovat“ – tedy vyměnit za to, co mi doma leželo nevyužité. Ten bude narozeninový 😉 Prostě, akce „nakupování dárků“ mě letos skoro úplně minula – a co víc, vůbec, ale vůbec mi to nechybí.

Už skoro celý půlrok ty věci připravuju, nechávám zrát, a těším se, jak je zabalím do pěkných lahviček a pytlíčků a svoje blízké obdaruju. Synovec včera vyráběl dárek pro „tajného školního Ježíška“, a musela jsem ho obdivovat, když jsem viděla, jak hodinu trpělivě podle návodu skládá, lepí, maluje. Věřím, že taková energie lásky, péče a příprav se nemůže jen tak ztratit.

Ale ať už to máte doma s dárky jakkoliv, důležité je, aby v nich nebyla hořká příchuť toho, co „teď musíme“, abychom se nestresovali tím, jestli máme dost času, prostředků, nápadů, jestli vše připravíme dost dobře, jestli…

Já jsem opravdu vděčná za to, že vím, že u nás o takové věci opravdu nejde, a že se v tom cítím bezpečně. Každý dá tolik, kolik může a chce. Samozřejmě nám nějakou dobu trvalo, než jsme se vzájemně naučili zpracovat všechny ty pocity – že nedáváme dost, že já dostal víc, než dal, že, že, že… Ale jde to. Důležité bylo udělat ten první krok, začít o tom mluvit a pak to postupně dotahovat lépe a lépe. A stojí to za to – ta svoboda v tom je opravdu nádherná.

Tak všem potenciálním dárcům a obdarovaným přeju, ať se tato symbolická připomínka štědrosti letos opravdu uskuteční v radosti a lehkosti 😉

Tip

Jeden z nekrásnějších tipů na dárek, který jsem dostala a i využila, bylo napsání „vánočního dopisu“. Dopisu, ve kterém jsem každému od srdce napsala, za co si ho vážím, co na něm oceňuju. A poděkovala za to, co mi do života přináší.

Je to dárek „zadarmo“ – ale rozhodně ne laciný. Takové věci jsou jako vzácné koření, a obzvláště pokud je Vaši blízcí nečekají, dokáží opravdu zahřát. Jsou to takové dárky, které si ten druhý nejvíc vychutná o samotě, ve svém srdci – mnoho slov je dokáže polekat.
Ale věřte mi, stojí to za to 😉