Každodenní procházka

Každodenní procházka je takovým mým ranním rituálem. Trochu vynuceným, protože mám hafana, a tak ven prostě musím.
Ať se mi chce nebo nechce, za každého počasí, každý den bez výjimky.

Mnohokrát se mi opravdu ven nechce, musím se vyloženě donutit. Park máme hned vedle – a téměř pravidelně, když do něj vejdu, najednou se moje energie promění. Najednou vnímám počasí, krásu trávy, stromů. To, jestli je pod mrakem, jestli vane svěží větřík, co je cítit ve vzduchu…

Zhluboka se nadechuju a cítím propojení – s časem, který zrovna je, se sebou, s přírodou, s jejími zákony. Užívám si to. Děkuju za tu možnost každodenního zklidnění – mezi tím, kdy se ráno vypravuju do práce a musím myslet na to, co všechno nachystat – a tím, než se opravdu vydám na cestu. Mám k dobru kousek zastavení, nadechnutí.

Bývaly i procházky náročné, které jsem zdolávala krok po kroku. Když mi není dobře, když jsem slabá, nemocná. Ale i při takových intenzivně vnímám, jak mi to každodenní malé rozhýbání a vnímání dělá dobře – jsem vděčná za to, že „musím“. Skoro to nejde, ale přece to nakonec vždycky zvládnu – v těle se rozproudí stagnující energie, plíce se pořádně nadechnou.

Zatím jsem i v nejtěžších chvílích za poslední dva roky věděla, že tohle je moje stálice – bez ohledu na to, co bylo nebo nebo nebylo „dovoleno“ ve vnějším světe. Venčím psa, taková každodenní maličkost, která mi tolik prospívá.

Tip

Rituál každého rána může být samozřejmě různý. I mně se občas mění, zejména, když jedu někam mimo domov. Ale mám moc ráda, pokud je propojený právě s pobytem venku.

Tam, kde je balkon nebo zápraží, miluju postát s horkým hrnkem v ruce a jen tak pozorovat okolní svět – oblohu, zeleň, počasí.
Vidím potom, jak se „stejné“ věci každý den proměňují. Právě spojení s tím koloběhem je to, co mě opravdu sytí, naplňuje a dává rituálu ještě další rozměr.

A ze stejného důvodu ráda spím bez rolet a žaluzií… Ráno, ještě mezi spánkem a probuzením, skoro podvědomě, už vnímám, jak je venku. Když prší, poznám to podle toho, jaký zvuk vydávají jezdící auta. Když leje, zpívá mi za oknem okap. Pootevřu jedno oko a vím, jak moc je venku světlo, jestli je pod mrakem nebo svítí slunce. A už se ladíme – dnešní den a já.