Zemím Koruny České

Korunu neseš, tíhu králů,
moudrost a hrdost, Světlo Grálu

V nelehkých dobách tahle zem
budiž záštitou lidem všem

Věncem hor chráněná, milovaná,
dědictví předků, ducha Brána.

---

Doba není zrovna lehká.
To si teď opakujeme poměrně často. Ano, svým způsobem je to pravda.

V porovnání s tím, jak to kdy měli těžké naši předci, se to ale mnohdy může zdát až směšné. Většina z nás má (zatím ještě) všechno, co potřebuje. Dostatek, ba nadbytek jídla, věcí, možností, služeb. Ano, pomalu nám klepe na dveře jiná realita…

A já se ptám – využili jsme toho období hojnosti k tomu, k čemu bylo určeno? K prociťování vděčnosti za to, co máme? K úctě k těm, kteří se o to zasloužili? K respektu k zemi, po které chodíme, k posílení a stabilizaci toho, co je v naší zemi dobré? K budování vnitřní síly, kdyby jednou bylo potřeba… Myslím, že odpověď cítí každý z nás.

A i přes to všechno vnímám, že je tu obrovská síla. Tady, v naší zemi, v lidech, v jejím duchu. Zatím se sbírá, formuje, možná ještě nevědomá. Jsou vidět jen vrcholky vln, které se začínají vzdouvat. Mnohdy to vypadá neuspořádaně, nesmyslně, až absurdně, vlny do sebe narážejí a vzájemně se tříští. Ale to je jen začátek.

Mnohokrát jsem měla ve svém životě možnost žít v zahraničí. Vždycky se to povedlo jen na krátkou dobu. Takovou, abych do sebe, do srdce, vstřebala kus té které země. Ale můj vnitřní kompas čím dál jasněji říkal, že chce žít tady, v téhle zemi. Že jsem s ní spojená, aspoň teď. V dobrém i zlém.

Mrzí mě, jak snadno se dnes mnozí vzdávají toho, co nám bylo dáno do správy. Jak snadno to všechno vyměníme za momentální výhodu, za virtuální peníze, pocit světovosti,… Nevím, kam to povede. Ale vím, cítím, že tahle země, ověnčená horami, naše kotlinka, nakonec ochrání všechny, kdo se tu cítí být doma – ať už se cítí být Čechy, Moravany či Slezany, Slovany nebo Kelty… dveře jsou tu otevřené.

Kéž do nich vejdeme v úctě a lásce – už brzy.

---

Tip

Co říct? Dívejte se, jak je naše zem krásná. Každý den. Každý den najděte něco, co vás dojme, okouzlí, vyčaruje vám úsměv.

Je to všude kolem nás. Lidi, kteří dokáží neuvěřitelné věci. Nádherná krajina, která nás vede do nitra nás samých. Stavby, budovy, které vyprávějí.

Stromy, řeky, polní cesty, bláto i sníh.
Stačí otevřít srdce – je to všude kolem – pokud to chceme vidět.