Slunovrat

Bod zlomu. Už pár let cítím jeho velkou sílu. Ale letos mě tedy doslova „sejmul“. Slunovratem skončila má veškerá aktivita.

Nemohla jsem nic. Naplnit plány, udělat tohle ani ono, dodržet předsevzetí…
Můj život se zredukoval na to nejnezbytnější – chodit do práce a pak jen být – odpočívat, vnímat, nabírat sil.

A tak je to vlastně přirozené. Z původně plánovaných sedmavaceti příspěvků se jich nakonec stalo 21. Pěkné číslo. Symbolické.

A pro mě je to ještě navíc symbol toho, že si můžeme dovolit změnit plány. Nedodržet to, co jsme si v návalu velikášství slíbili a předsevzali. Poslechnout tělo, hmotu a přírodní cykly, a když nás volají k odpočinku, prostě poslechnout.

Tip

Zkuste aspoň na chvíli ze svého života vypustit vše, kromě toho opravdu nezbytného.

Je to snadné?
Mně přijde, že většinou ne. Kdesi vevnitř máme pocit, že důležité je skoro vše. Tohle a tamto, a ještě ono.
Tady dokončit, tuhle dotáhnout, a když si pospíším, ještě možná zvládnu…

A v tom je to kouzlo. Dokud „nejsme zastaveni“, málokdy to zvládneme sami. Ze své vůle.
Ale určitě to stojí za to zkoušet, obzvláště mezi Slunovratem a jarní rovnodenností.